V naší tržní ekonomice jsme si již mohli zvyknout na inflaci, tedy zjednodušeně růst cen. Existují ovšem odvětví, kde se tento růst projevuje markantněji. Z dlouhodobého hlediska lze hovořit například o nemovitostech, které jsou stále jednou z nejlepších investic. Jednou z nejprogresivnějších nemovitých věcí se stala zemědělská půda.
Cena zemědělské půdy vzrostla v minulém roce o rekordních 16%. Překonala i dosavadní rekord růstu cen z roku 2008. Tehdy cena vzrostla o takřka 13%. Kupující si tak musí připlatit průměrně přes dvacet tisíc korun za jeden hektar. Svoji roli zde sehrává i bonita prodávané půdy. Největští poptávka je po orné půdě s vyšší bonitou, která je i poměrově dražší.
Tento růst cen je odrazem vyšší koupěschopnosti tuzemských zemědělců. Za podpory dotací z EU se jim daří lépe, a proto stoupá i jejich zájem o to vlastnit ornou půdu, nikoliv si ji pouze pronajímat. Toho využívají i podnikatelé, kteří obchodují s ornou půdou a cena tedy ještě roste o jejich zisk.
Začíná se pomalu hovořit i o určité míře regulace trhu s půdou. Regulaci již zavedli v sousedním Německu, kde ze zákona každý prodej půdy převyšující určitou minimální hranici musí schvalovat příslušný úřad. Chtějí tak zamezit spekulativním nákupům nebo transakcím, při nichž dochází k příliš velké koncentraci zemědělské půdy jdoucí do rukou jediného či málo transparentního vlastníka.
V současné době se velice často objevují v zemědělských družstvech bioplynové stanice. Ty jsou ovšem velice náročné na množství surovin, které spotřebují, a proto třeba i v okolí těchto bioplynových stanic je cena orné půdy citelně vyšší.
Zajímavost na závěr: Naši zemědělci mají nejrozlehlejší farmy v celé Evropské unii. Tuzemský zemědělec vlastní v průměru 133 hektarů půdy, zatímco průměr EU je 16 hektarů na zemědělský subjekt.